Architektonické a umělecké ztvárnění kostela Nejsvětější Trojice vychází ze symboliky trojjediného Boha.

Při vstupu do objektu na první pohled zaujme čtyřdílné okno symbolizující čtyři evangelisty, jejichž spisy jsou bránou k poznání Ježíše Krista. Dveře v prostoru vedou do haly a místností každodenního užívání, protilehlé dveře pak vedou do centrálního prostoru svatyně.

Samotná loď kostela připomíná archu, věž pak postavu, která se k arše sklání. Netradiční prohnutí věže svým tvaroslovím odkazuje na sochy gotických madon a dotek obvodového pláště s věží vychází z uchopení svého dítěte.

Stavba zosobňuje církevní společenství daného místa, tvarem ale odkazuje i na dynamiku dějin, které zmítají celým lidstvem a propsaly se i do životního zápasu a odkazu kardinála Josefa Berana.

Kostelní věž – místo doteku věže k obvodovému plášti je identické s držením dítěte madonou.

Vstupující světlo je přirozeným symbolem Ducha Svatého, který naplňuje prostor svatyně i všech přítomných. Pohyb slunečních paprsků zasáhne v průběhu dne všechna zákoutí a prozáří je svou přítomností.

Po obvodu svatyně ve spirále stoupá bezbariérová stezka, stejně jako se ve spirále mezi zemí a nebem vyvíjí lidský život. Stezka je lemována provozními místnostmi určenými k setkávání.

Funkci vazníku klenby, který v gotických klenbách odkazuje na Krista a je ozdoben jeho podobiznou, přebírá okno, které za každých okolností umožňuje pohled na nebe.

Okna v plášti, lavice u paty archy a otevřený prostor kolem stavby dotváří další rozměr – otevřenost, nespoutanost a svobodomyslnost Ducha Svatého.